Teorie a praxe vyšších světů

Měsíční „médiumita“ a sluneční (poznávací) schopnosti duše

K tomuto článku mě přivedly dva podněty.  Prvým je studie Emila Páleše s názvem „Čo je mediumita. O rozdiele medzi slnečnou a mesačnou jasnovidnosťou“, která vyšla na pokračování v časopise Sophia č.14 a č.15. V této studii je totiž nastíněn zásadní rozdíl v tzv. přijímání informací z duchovních světů prostřednictvím snížení bdělosti vstupem do transu nebo poskytnutí organismu jako „média“ pro sdělení od jiné, většinou nevtělené entity či bytosti na jedné straně, a na straně druhé sdělování či spíše „přímá duchovní oboustranná komunikace poznání skrze bdělý, nadvědomý stav duše (komunikující telepaticky s druhou bytostí, s její úrovní, stavem).

Druhým podnětem je situace, kdy se citlivější a senzibilnější lidé dobrovolně dávají k dispozici přenášet „informace z vyšších světů“ s tím, že se stávají nekritickým kanálem pro chanelling, pro informační tok. V takovém toku bývá něco „tvrzeno“, nikoli už ale kriticky bděle ověřováno. A kde není OVĚŘENO odkud onen zdroj informací sám pochází, kde chybí schopnost duše světelně a přímou duchovní konfrontací zaručit PRAVDU sdělovaného a SKUTEČNOST zdroje, kde se nelze jasně vyznat v úrovni duchovního náhledu druhé bytosti, která informace či nauky poskytuje – tam je vždy riziko pomýlení, iluze a zmatených vizí.  Proto je velký rozdíl, zda jsme vedeni k tomu, abychom nikoli „zastřeně měsíčně zrcadlili“ něčí pojímání všehomíra, ale abychom svým slunečním stavem (jasnozřením) ducha duchovně (oboustranně) komunikovali a poznávali v úrovních, které nejsou již pouze astrální, ale také v úrovni duchovního Sjednocení.

Sluneční jasnost ducha (Emil Páleš hovoří o „sluneční jasnovidnosti“) je věcí zjasněného bdělého poznání, je kvalitou dlouhodobě vypěstovanou. Je spojená s úrovní nadvědomí, zatímco měsíční mediumita je zprostředkovatelství skrze duševní senzibilitu a vzdání se plnohodnotné duchovní komunikace, tedy spíše míří k světu podvědomí. Měsíční mediumita se podobá stahování objemného cizího souboru z cizího zdroje (po internetu) a jeho předávání bez ověření, bez kritického zkoumání zdroje a pravdy, bez vhledu do souvislostí, ze kterých je obsah informací sestaven. První, sluneční jasnovidnost nás staví do úrovně duchovního partnerství, druhá, měsíční, nás vystavuje roli příjemce zpráv, jenž nezná přesně ani adresu, ani důvody zprávy, kterou obdržel a předává. Měsíční mediumita vlastně nechává dotyčného člověka „používat“ někým jiným, cizí vůlí. Vládne jím jako prostředkem pro své vlastní zájmy a své sdělování lidem. Sluneční mediumita naopak dospívá skrze vlastní jasnost a rozpoznávání „partnera v telepaticky vedeném dialogu“ k samostatnosti úsudku, k rozlišování a nebojí se klást na druhého – ač je jeho duchovní úroveň sebevyšší – dotazy a používat kritické zvážení všeho, co se od oné bytosti či entity dozvídáme. Sbližující je zde zájem na POZNÁNÍ a POCHOPENÍ věcí, na které se tážeme. Podnět totiž vychází z nás, není zde nic, co je nám jen tak seshora kázáno přijmout. Nejsme zde nevědomým služebným nástrojem pro cizí „nauky, příkazy, doporučení a odhalení“, nýbrž těmi, kdo se sami otevírají vyšší úrovni či stavu ducha – a v rámci svých možností se ptají na vysvětlení toho, nač se tážeme. Jakékoliv „přijetí“ z vyšších světů je tak kriticky (slunečním rozjasněním) ověřováno, zkoumáno a je na nás, zda se sdělovanými východisky budeme inspirovat či řídit.

Naopak u měsíčního zprostředkování „výroků“ se stáváme až nekriticky nadšenými, ať už skrze stav transu nebo zvýšené senzibility – a upadáme do role „nástroje“, jenž není schopen kriticky ověřit, kdo a k čemu jej používá. Vykřikuje jména svatých a bez srovnání jmenuje obyvatele nebeské hierarchie – ale při podrobnějším zkoumání je v tom cítit zmatek, nelogičnost a spojování pátého s devátým. Právě před podobným zmatením „v zrcadlení“ se měl velmi na pozoru Rudolf Steiner, když ukazoval ve svých spisech, jak se učit komunikovat s vyššími světy a jak je ověřeně poznávat.

Bohužel je třeba se zmínit i o tom, že tento starý typ měsíční mediumity býval v Babylónu a v Egyptě velmi často používán v kontaktu s uctíváním bytostí a astrálních civilizací, astrálních světů, nikoli pro komunikaci do světa duchovně Sjednoceného stavu. Proto se dá říci, že je mnohem lehčí svést důvěřivého člověka měsíčním zrcadlením informací s podílem luciferského vlivu, i když si onen člověk namlouvá, že mu zprávy či postoje diktuje Ježíš či Maria. Jak ale správně upozorňuje Emil Páleš: „Zprávy a zjevení prostřednictvím chanellingu, automatické kresby, psaní apod. si však vzájemně odporují a jedna druhou vylučují“ (čas. Sophia 14, str. 31 – převedeno ze slovenštiny do češtiny).

Zásadní rozdíl je také v účasti složek – jemnohmotných těl či úrovní: fyzické tělo, éterické tělo, astrální tělo a já. Zatímco měsíční zprostředkovatelství upadá do hypnózy, transu a nesourodých zrcadlení, kam promlouvají také úrovně podvědomí a astrální vlivy, tak sluneční jasnovidnost naopak směřuje k nadvědomí, ke kterému je ovšem třeba dlouhodobý vývoj duše a duchovní zasvěcení. Duchovní zasvěcení se například v Steinerově díle rozlišuje v poli tří stupňů na imaginaci, inspiraci a intuici – vše ale důkladně vysvětleno odborným způsobem, nikoli laickým odhadem.

Ve vysvětlení obou typů jasnovidnosti tedy Emil Páleš rozlišuje tyto kvality:

Sluneční jasnovidnost – duchovní, objektivní, aktivní, poznání, nadvědomí, příčiny, věčné, nadosobní, svoboda.

Měsíční jasnovidnost - duševní, subjektivní, pasivní, vnímání, podvědomí, následky, časové, osobní, osud.

V souvislosti s astrální (měsíční) médiumitou pak autor vysvětluje, že jde o stav podobný náměsíčnosti, který se dá vyvolat i uměle sugescí či autosugescí: „Vlastní já subjektu se částečně anebo úplně odpojí, a astrální tělo a nižší články se uvolní k použití jinými duchovními bytostmi. Tento stav vědomí se nazývá astrální mediumita. Médium se pohybuje a vnímá, ale ten, kdo z něj hovoří, kdo vněm přemýšlí, kdo skrze něj koná, je někdo druhý. Pocity, představy, myšlenky, se objevují přímo v astrálním těle média, bez vědomé účasti a volní kontroly jeho vlastního já. Jiný duch používá psychofyzické schránky média, a když médium přijde k sobě, neví, co se s ním dělo a proč.“ (čas. Sophia 14, str. 33 –převedeno ze slovenštiny do češtiny).

A jaký je v souhrnu rozdíl a rozlišení mezi měsíční a sluneční jasnovidností? Základní rozdíl vyplývá z rozdílného poměru „já“ k jemnohmotným obalům. „Astrální mediumita se někdy nazývá také měsíční jasnovidností, neboť spočívá čistě ve vnímání astrálním tělem, bez účasti já. Podobně v hypnóze sice člověk vnímá étericky, ale za cenu ztráty vlastního já, vlastní vůle. Při sluneční jasnovidnosti člověk poznává prostřednictvím svého já, té jiskry ducha, která, jak říká Leonardo da Vinci, pochází ze slunce. Při měsíční jasnovidnosti jemnohmotné obaly ducha jen pasivně zrcadlí vůli jiných duchovních bytostí. Při slunečné jasnovidnosti je duch sám aktivním poznávacím subjektem. V prvním případě se člověk dostává do duchovního světa tak, že se stává nástrojem bez vlastní identity, že ztrácí vědomí o sobě samém, jeho vlastní já se rozplývá; v druhém případě vstupuje do duchovního světa jako sebevědomá, samostatná bytost, která se svobodně stýká s ostatními duchovními bytostmi okolo sebe.“ (čas. Sophia 14, str. 33-34; převedeno ze slovenštiny do češtiny).

Základním nedostatkem měsíční mediumity či jasnovidnosti je to, že médium není schopno ručit za pravdu, „duchovní ryzí skutečnost“ v poselství, ani za entitu, která jej poskytuje. Chybí tu poznávací já, které by si v nadsmyslové oblasti učinilo rozhled, přehled a porovnání – tedy vlastní zkušenost a poznání.

Například při bděle a vědomě pojaté regresní psychoterapii, kdy terapeut vyzve klienta, aby se při zavřených očích (kvůli rozptylování zraku ve smyslovém světě) „rozhlédl“ a k tomuto „rozhledu“ připojil světlo své duše (doslova si na úrovni srdeční či čelní čakry rozsvítil parskem bílého světla před sebe), vyzve ho tím vlastně aby k astrálnímu rozhledu duše přidal vlastní jiskru duše – své vědomé já – díval se a rozlišoval. Pokud by šlo o potřebu přímé duchovní komunikace s druhým subjektem (duchovní bytostí či třeba duší právě nevtělenou, nebo případně i vtělenou), vždy se pro takový telepatický rozhovor využívá bdělý stav a rozhled duše, a klient své já a svůj přehled nikdy neztrácí, je ve všem, co se v takovém rozhledu a komunikaci děje sám bděle přítomen. Proto se dá taková komunikace označit za posun od běžného vědomí k nadvědomí.

Naopak pokud by bylo použito při regresní psychoterapii hypnózy, vlastní poznávací já klienta by bylo odstaveno ve prospěch měsíční mediumity zprostředkování – bez bdělého stavu klientova jasného vědomého vnímání. Proto také by kontakt s duchovní entitou byl spíše chanellingem, tedy odevzdáním se, vytvořením prostoru „pro jiné já“.

Velkým rizikem astrální mediumity je právě neověřování a nerozlišování jasným bdělým (duchovním) zrakem duše. V nesčetných příkladech z praxe regresního psychoterapeuta jsem se setkal s tvrzením klientů, kteří v dané chvíli opustili vlastní bdělost a rozsvícení slunečního stavu duše, že je před nimi a poselství jim předává sám velký egyptský bůh Ra, sama Marie Panna, vysoké duchovní bytosti typu proroků atd. Jakmile jsem klienta – (neboť jsem při sebemenším podezření sám použil sluneční poznávající rozhled duše) – požádal, ať si od srdeční čakry důkladně posvítí na onu „výjimečnou božskou bytost“, okamžitě přicházel se sdělením (které odpovídalo i mému rozhledu), že daná božská bytost „zmizela“, „rozpadla se před očima“, nebo že namísto ní je tu nějaká duše dlející v astrální úrovni, která si na boha či proroka z toho či onoho důvodu hraje – neboť ta na tom měla vlastní zájem. Proto je třeba být při kontaktu s duchovním projevy opatrný a používat metodu světelného ověřování. Pokud jsme již dosáhli úrovně, kdy jsme sami schopni se spolehnout (máme ověřeno!) vícero bytostí z duchovně sjednocených dimenzí (nebeská hierarchie nad astrálními světy 4D), můžeme se při jakémkoliv podezření z nekalého průběhu setkání tázat spolehlivého průvodce, nebo si i duchovní průvodce ověřovat navzájem. Archanděl Michael jistě neodmítne dotaz na nějakou jinou duchovní bytost či prostě duši. U duchovního zasvěcení pak již většina rizik z ošálení astrální hrou padají. 

Jak správně uvádí Emil Páleš: „Sluneční jasnovidnost nevyžaduje žádné změněné stavy vědomí, neboť vyzařuje bdělou sílu našeho já: člověk vnitřně vystupuje k nadvědomí bez toho, aby obyčejné bdělé vědomí ztratil, a může proto volně kontrolovat veškeré bytosti, které vidí. Stýká se s nimi asi tak, jako s lidmi kolem sebe a zůstává při tom sám sebou. Astrální mediumita vyžaduje ztrátu vědomí svého já, a hypnóza ztrátu vědomí celkově. Médium potom nemá kontrolu nad duchovními bytostmi, které skrze něj působí.“ (čas. Sophia 14, str. 36; převedeno ze slovenštiny do češtiny).

Se sluneční jasnovidností také souvisí cesta seberozvoje, cesta rozvinutí „smyslových orgánů duše“, nebo chcete-li „poznávacích schopností duše“. Tak, jak na sobě daný člověk vnitřně pracuje, jak pracuje na pročištění nižších schrán a prosvětluje je sebeuvědomováním a produchovněním je přetváří, tak ze ctností a čistých kvalit duše vytváří vnitřní orgány, které se dají nazvat duchovní zření (oko), duchovní sluch a duchovní hmat. Odpovídá to rozvinutí prvku duchovní imaginace, inspirace a intuice. Tyto pročištěné síly astrálního těla se mění na poznávací nástroje ducha.

Zde potom „katarze, neboli očista astrálního těla“ umožňuje první stupeň vědomé, sluneční jasnovidnosti – imaginaci. „Osvícení, přeměna éterického těla, umožňuje druhý stupeň sluneční jasnovidnosti – inspiraci. Ten, kdo je schopen své očištěné astrální tělo vtisknout do očištěného těla éterického stává se zasvěcencem.

A na závěr mi přijde velmi vhodné poukázat na jisté nebezpečí, které vidí autor Emil Páleš právě v tak moderní chanellingové kultuře a novodobé esoterice „duchovních kanálů“:

Lidstvo překračuje opět práh duchovního světa směrem vzhůru a ty síly, které byly činné dva tisíce let před Kristem, stávají se nyní, dva tisíce let po Kristu, opět aktivními. Duchovní bytosti ze Starého Egypta a Babylónu, které mezitím zaostali, působí dnes opět! Část andělů tehdy „padla“ vlastně jen tím, že zaostali, zůstali v zastaralém působení, v důsledku čehož se stali ve vývoji retardačním činitelem, brzdou, odpůrci Krista. Tito zaostalí, luciferští duchové inspirují dnes jednu celou ezoterickou subkulturu plnou exotiky zašlých časů. Prostřednictvím chanellingu, automatické kresby apod. diktují celé knihy, které vycházejí v milionových nákladech. Dokonce se i sami rádi představují jmény ze staroegyptského období: například jeden z prvních a nejznámějších kanálových materiálů v 60-tých letech přijala Jane Robertsová od nefyzické entity, která se představila jako Set. V Austrálii nejpopulárnější kanálová nefyzická entita v současnosti vystupuje pod jménem dalšího staroegyptského božstva – Ptah. Inspirují skupinová hnutí plná extatického idealismu, ve kterých je duchovní individualita člověka vymazávána. Všichni účastníci hnutí se stávají názorově uniformní, podobní jeden druhému jako vejce vejci, neboť jsou napojeni na jeden kolektivní mozek, který „myslí v nich“. Luciferské inteligence tedy poskytují současnému duchovně vyhladovělému člověku určitý druh „duchovna“ – ale za cenu ztráty svobody a vlastní individuality.“ (čas. Sophia 14, str. 42; převedeno ze slovenštiny do češtiny).

Pozitivní a negativní entity tohoto a dalších světů

Je jistě vícero lidí, kteří ze své zkušenosti přišli na to, že jak na úrovni naší Země, tak i v dalších úrovních bytí existují projevy bytí, žijící entity (ať už vtělené nebo nevtělené). Poněkud hanlivě a lehkovážně mluvíme o UFO (neidentifikovaných létajících objektech, nikoli o entitách v nich!). Tedy spíše o technologicky označených objektech, nikoli o něčem biolgicky či duchovně oživené. Vysmíváme se veškerému ne-zemskému (jemnohmotnému a nehmotnému) životu, aniž by v tom byla více než naše arogance a strach překročit práh vlastního navyklého pohledu. Na straně druhé celá řada z nás bytosti „vyznává“ duchovní mistry a osvícené bytosti – Buddhu, Krista, Šivu, proroky, Svaté či rišije (zřece). Rozdílnost je samozřejmě v tom, zda vůbec duchovní světy uznáváme, zda s nimi máme vlastní zkušenost (jsme-li si ji schopni vybavit), anebo vše bereme jen jako „fantazie starých národů“, mýty sebestředného vypravěče a snílka.

Ať už tak či onak, všichni se ve svých životech setkáváme s určitými „projevy a situacemi“, které považujeme za nepříjemné a „negativní“. Nemoci, stres, traumata, zranění, ale také „divnou atmosféru čehosi v místnosti“ či třeba „energeticky vyčerpávající stav po návštěvě prostředí supermarketu“. Jsme zasaženi zlobou kolegy v práci, nebo při neštěstí propadáme hluboko do sebe (hroutíme se emočně).

Pokud bychom se chvíli orientovali, že za těmito našimi slabostmi tkví i určitý „vliv“, mohli bychom takový vliv sledovat. Sledovat neznačí smyslovým zrakem, ale spíše intuicí a vnitřním nacítěním a jasným světelným rozhledem. Jsou lidé, kteří se za nic na světě nenastěhují do domu po sebevrahovi, většina z nás by asi nechtěla spát na hřbitově, a ani pobyt v nemocnici nebereme jako prospěšný, leč maximálně nutný. Jiná věc je zjistit, co v daných prostorách působí a proč. Lidé si totiž za výrazem „negativní energie“ často neumí nic vybavit.

Pokud je ale někdo senzitivnější či má rozvinutou schopnost jemnohmotného vnímání a případně i komunikace na úrovni hlubší (na úrovni duše alias vyššího vědomí) jeví se vlivy jinak. Z vlastní malé zkušenosti (spolu s mojí ženou) víme, že za některými „negativitami“ tkví i entity, které jsou s daným projevem spojeny. Týká se to jak nemocí, tak i vlivů v životním prostředí a samozřejmě vlivů na nás samotné. Skvělou a nenahraditelnou ochranou před takovými vlivy je duchovní praxe meditace či modlitby, bytí v co nejzářivějším vnitřním stavu. K takovému vnitřně rozzářenému jedinci se takovéto vibračně nižší entity zpravidla nepřibližují.

Jak je to ale například na astrální úrovni s tzv. pozitivními a negativními bytostmi? Vymezujeme je jako „negativní“ či „pozitivní“ většinou hlavně směrem jejich záměru k nám, lidem. Chtějí nám prospět nebo škodit? Jaké jsou jejich úmysly? Co obsahuje jejich svět a jsou vyspělejší než my nebo ne? Pro člověka bývají takové otázky podobné poutníkovi, který chce přespat v hlubokém lese.

Je zde jedna důležitá věc, kterou bych rád zmínil. Vše, co vymezujeme jako negativní či pozitivní je věcí „spojení“ a „společného tématu“. Kdo se chová v životě manipulativně s druhými, sám bývá zatahován do sféry manipulujících entit. Kdo je v životě příliš pasivní a jaksi „odumřelý“, toho napadají a doslova někdy bombardují entity plné ohně, aby jej drsným způsobem (třebas i bojem) probudili z letargie, anebo predátorsky vysávali. „Život“ jakoby čekal, až se dotyčný jedinec zvedne a řekne: dost! Právě tak pozitivně smýšlející lidé táhnou k sobě ke spolupráci entity, které se chtějí společně radovat, učit se jeden od druhého, evolučně stoupat. No a pak je tu téma samostatné duchovní evoluce duše jedince – jeho směřování k duchovní sjednocenosti, které někdo říká „osvícení“, jiný třeba „spása“ či „úplné probuzení“. Taková cesta je pak navýsost strmá a náročná, neboť na ní se učíme již zcela nést odpovědnost za své konání, za své vztahy, za své slabosti a omyly.

Náčrt civilizací naší galaxie v rozsahu 3D – 5D 

Náčrt je zatím pouze schematický. Je v něm zachycena polarizace „pozitivních“ (podporujících, ale nezasahujících) a „negativních“  (manipulujících a experimentujících) civilizací a vlivů směrem k Zemi. 
Kdokoliv se pokouší na úrovni 3D uvolnit se ve snovém či meditačním stavu, otevírá si oblasti 4D astrální a případně i vyšší (oblasti duchovního sjednocení). 
Nad úrovni prostupu ze 4D do 5D se nacházejí se Zemí spolupracující „duchovní města“, která lze v meditačním stavu navštívit (na úrovni duše) a která velmi pomáhají rozvoji poznání, moudrosti a lásky. Zejména pak v oblasti uzdravování z našich traumat a nemocí. Oblast Plejád a Andromedy má svůj přesah z 4D do 5D oblasti. Andromeda spadá do oblasti naší galaxie jen částečným vlivem. 
Do oblasti 5D nelze vstupovat se silnými egoistickými postoji – neb ego je prostoupeno vyčleňováním, oddělováním, zkrátka dualitou. 
Většina pozitivních civilizací v nákresu se původně vydělila v prizmatu pra-mateřské humanoidní civilizace Lyry – včetně vedle ležící Vegy. Zásahem (nehumanoidní rasy) Alfa Drakonic byla řada planet Sírius, Orion ad. podmaněna reptiliány a sauroidy z jiných oblastí vesmíru.  

Polarizace civilizací 3D 4D

© Mgr. Pavel Sobek, 2014

Veškerá práva k mapě a textu vyhrazena

Základní mapa Galaktických vztahů a civilizací

Milí přátelé, po určitých zkušenostech v rámci komunikace na úrovni duše (v rámci regresní psychoterapie, ale nejen v ní) jsem si dal tu práci se základním nákresem vztahů a aspektů civilizací galaktického prostoru (tzv. galaktické rodiny planet).

Jedná se určitou mandalu (či sféru), kde jsou jednotlivé civilizace a oblasti galaktické rodiny planet Sluneční soustavy spojeny s určitými jejich základními charakteristikami. 

Aspekt zemitý reprezentuje Země, aspekt ohně Orion, aspekt vody Sírius (A i B), aspekt vzduchu Plejády a aspekt prostoru Arkturus. 

Země, Orion, Sírius a Plejády mají různé zhmotnění (úroveň hustoty), v rámci nichž se mohou projevovat a uvědomovat. Pro Zemi je zatím charakteristická úroveň 3D (s většinou nezvědomělým přesahem do 4D astrálu). Pro Orion, Sírius platí většinou aspekt astrálních rovin 4D (mohou ale dočasně působit v oblasti 3D). Plejády se pohybují především v úrovni vyšších stupnic 4D (s možností působit i do 3D), ale jejich působení vstupuje již do 5D úrovně „duchovní sjednocenosti (ne-polarizace). Arkturus (Arkturiáni) má aspekt prostorový a éterický, pohybuje se ve všech úrovních volně a nezávisle – aspekt formy se zde může libovolně upravovat dle kolektivního či individuálního vědomí Arkturiánů. Jsou jakýmsi pomyslným středem mandaly. Mohou působit a působí často jako průvodci světem astrálním (4D) a přivádějí vědomí (duši) dostatečně vyspělou do úrovní 5D a výše. Někdy se o nich hovoří jako o strážcích a průvodcích v „koridoru ke Světlu“ pro duše zemřelých.

Osa, která je v nákresu naznačena, ukazuje směrem vzhůru „vzestup“ a odhmotňování, směrem dolů pak sestup do hmoty a hrubé tělesnosti 3D. 

Základní charakteristika energetické výživy

ZEMĚ – výživa hmotná, zdroje „zemní“ (ropa) nebo štěpením hmotných částic. 

ORION – výživa energetickým jiskřením a „predátorstvím“ (výboj, konflikt, exploze energie).

SÍRIUS – výživa „informačním tokem“, transformací – úloha experimentů, zejména genetických. 

PLEJÁDY – výživa na bázi „harmonického procesu dechu“, krouživých a spirálovitých pohybů – práce s jemnou pránickou úrovní. 

ARKTURUS  - plná nezávislost na „hmotě“ a formě, možnosti přizpůsobit si je dle potřeby. Schopnost vytvářet celá „duchovní města“ v prostoru vyšších úrovní hustoty. Výživa – pránická. 

Pokud jde o úrovně hustoty nižší (oblast 2D živlových, elementárních bytostí), tam jsou v podobné mandale uspořádány: živlové bytosti zemské povahy – pygmejové (gnómové); živlové bytosti ohně - salamandři; živlové bytosti vodní - nymfy (undiny, nágové); živlové bytosti vzdušné - sylfové (sylvestres).  

* Prosím čtenáře, aby brali ohled na na autorizaci těchto údajů a mapy, jež jsem sestavil. Jde o prozatímní náčrt, který bude průběžně doplňován. Mapu jsem se sestavil na základě osobních (duchovních) zkušeností.

Děkuji za pochopení.

Galaktická mapa

© Mgr. Pavel Sobek, 2014

Veškerá práva k mapě a textu vyhrazena

Nezemské inteligentní civilizace a vyšší Bytosti Světla

Když jsem začala psát Vesmírný harmonizační program pro Velvyslanectví Míru, začala jsem v něm vysvětlovat rozdíl mezi mimozemskou inteligencí s pokročilými technologiemi a Bytostmi Světla z vyšších říší, které se pravidelně spojují s mnoha lidmi prostřednictvím „vnitřní sítě“ (innernetu). Zatímco se připravujeme na propojení těchto říší a Země se přesouvá do jiného frekvenčního pásma, fenomén mimozemských civilizací se bude stávat čím dál zřetelnější. A proto začíná být čím dál důležitější vzdělávání v oblasti těchto realit a jejich znalost. Rozdíl mezi mimozemskými bytostmi a Světelnými Bytostmi ve své podstatě spočívá ve vědomí, uvědomování si – a prožívání – naší vlastní božské podstaty. Čím „sjednocenější“ jsme se svou vlastní duchovní podstatou, tím více můžeme zažívat neomezenou podstatu sítě Lásky a Jednoty, která námi všemi proudí“.

Jasmuheen – Poselství nanebevzatých mistrů

 

To, co australská autorka Jasmuheen popisuje, je velmi zdařilým poukázáním na dimenzní rozdílnost „nižších“ a „vyšších“ světů. Mohli bychom to zhruba vyzmezit jako rozdíl mezi „astrálními civilizacemi“ (v stupnicích úrovně 4D) a „sjednocenými bytostmi Světla“ (v rozlišení 5D a výše).

Jako člověk, který se věnuje meditacím tibetského buddhismu jsem byl velmi překvapen značným odporem, jaký vzbudil u některých jogínů můj terapeutický pomáhající a také prakticky poznávací krok a zájem komunikovat a poznávat v oblastech „nižších a vyšších civilizací“.

Některým kolegům evidentně vadilo i mé zkoumání kolem takzvaných „sjednocených bytostí“, pokud jsem jimi nemínil (podle nich) tytéž, tu samou hierarchii a stejnými slovy, která je popisována v naukách a v rámci „buddhistické kosmologie manifestací“.

Tedy pokud podle nich nemluvím o stejných „projevech“ realizovaných buddhů, dévů či dákiní.

Celá „potíž“ se zřejmě točí kolem odlišnosti termínů jako je „duše“ (namísto „mysl/za-mysl“ či „vědomí“) a Nejvyšší zdroj či Bůh (namísto „přirozeně dokonalý stav“, či plodivá Prázdnota jakožto Nejvyšší Blaženost a Soucit). Někdy bývá těžké si tyto věci vzájemně osvětlit tam, kde je vše řízeno určitou ortodoxností slovníku a přísahou na „jazyk mistra a nic jiného“.

Dlouho jsem si kladl otázku, co takové pozdvižení vyvolává. Dokázal jsem přeci ve své praxi regresní psychoterapie rozeznávat složku duše, její projevy, její schopnosti a její vliv a její „ulpění ve vizi po tělesné smrti“ nebo naopak její cestu do Světla v případě, že dochází (dočasného nebo trvalého) vysvobození z pozemsky-astrálního uvěznění.

Celá potíž je podle mne způsobena zvláštním nedůvěřivým „přeskočením astrálních projevů“ v oblasti duchovního poznávání a také v našem pochopení tibetského buddhistického panteonu.

K astrálním projevům bývají řazeni především démoni, duchové místa a astrálně-zemské dákiní a dévové, o které se při přítomnosti „osvícených buddhů“ netřeba příliš starat (krom nějakého toho obětního daru na usmířenou). Vše často řeší prostředníci – Ochránci nauky – kteří jakoby za nás s „negativiními silami“ komunikují a je vůči nám usmiřují. Bohužel ve věci poznání, jak to vše funguje, nemám pocit, že by kdo řešil (krom mistra samozřejmě).

Projevy astrálního typu se většinou berou jen v negativním aspektu „obtíží a negativit“, čímž je míněna řada objevujících se „vlivů, překážek a okolností“, které má praktikující buddhista „zažehnat“ tím, že si vezme na pomoc svůj vnitřně zářný stav (pozn. s jeho objevením pomůže adeptovi svým uvedením a zplnomocněním mistr), který pomocí posvátných slabik a manter aktivuje. Efektu nejen věřím, ale mnohokrát jsem jej i zažil, kdy mantra plus vnitřní přirozeně zářný stav způsobí, že daná „negativita“ se opravdu drží na distanc a daný negativní vliv či okolnost „zmizí“ či ustoupí.

Podivné na celé věci je, kolik ustrašenosti slýchám ve věcech temných vlivů, černé magie a negativity od kolegů praktikujících. Je tomu tak často i přesto, že mistr stále dokola trpělivě vysvětluje, že jím ukázaný zářný stav ještě k tomu propojený s mantrou na některou z „osvícených manifestací“ buddhů zaručuje, že negativita a provokace ustoupí. Ve věcech astrálních „duchů a projev“ jako by vládla jistá ustrašenost hraničící s pověrčivostí, a bez patřičného prozkoumání a logiky, proč se to a ono projevuje tak či onak.

Ono zmíněné „přeskočení astrálu“ je podle mě od mistrů dobře míněný „skok“, aby se praktikující nezačali příliš „zdržovat na osvícené stezce“ a pitvat se v rozporech pozitivních a negativních bytostí a civilizací astrálních světů. To ovšem nevylučuje, že i poznání této oblasti může být velmi důležité pro naše sebe-uvědomění, pro naše pochopení situací, do kterých se dostáváme. Zejména ve věcech našich onemocnění, našich nezpracovaných strachů a traumat, které nás „vězní v samsárickém kroužení inkarnací“ je poznání vlivu a projevu astrálních, zejména těch negativních entit, zásadní.

Někdy mi přijde až úsměvné, jak se ode mne někteří praktikující buddhisté odtahují s naprostým nepochopením toho, čemu se věnuji. Podle mnohých bych měl prostě jen následovat instrukce mistra, plnit jím navržené praxe až do totálních výsledků a zapojovat se do aktivit, které jsou s ním a komunitou praktikujících spojovány. Je v tom věru hodně nepochopení, hodně nesvobody a úzkostlivosti, držet se vyjetých kolejí tam, kde máme sami „pokročit v poznání“, a kde se předává nauka směřující k absolutnímu stavu. Aniž bych toho chtěl nějak zneužívat, mohu se ve vnitřním rozzářeném stavu k mistrovi kdykoliv komunikačně obrátit a také tak činívám. Necítím v našich setkáních rozpory, byť některé věci řešíme odlišně. Jedinou spoutanost tudíž vidím v našich vlastních omezováních a omezených konceptech o tom, o čem nemáme (nebo si nepřejeme mít) zkušenost.

Poznání „mimozemských civilizací s pokročilými technologiemi“, jak o nich hovoří Jasmuheen, je tedy pro mne především možností poznat, jakými prostředky tyto „astrální civilizace“ operují.

V případě tech negativně manipulujících je vidět, jak technologický pokrok či mocenská hierarchie (často vojenského uspořádání pod vládou nějaké dynastie či rodu) prosazuje své sféry vlivu, své špionáže a své vyhledávání „zajímavých pokusných osob“.

V případě pozitivních astrálních civilizací naopak vnímám prostor pro naši vlastní civilizační pozemskou volbu, respekt k našemu vývoji a evoluci, a často nenásilně nabízenou dlaň, pokud v něčem budeme o pomoc stát.

Z mého postoje nijak nevyplývá, že bych měl v neúctě vyšší „osvícené dimenze“ a Bytosti Světla. Je tomu přesně naopak. Cítím velkou výzvu dál prohlubovat „vnitřní komunikační a láskyplné propojení“ s bytostmi Sjednocení, s Jednotou, s Jediným.

S úrovněmi, odkud k nám doputovali učitelé a mistři, jakými byl Kristus, Buddha, Krišna, Mithra ad. Spolupráce s Bytostmi Světla a s mistry je vždy možná především ze „srdce a moudrosti“, z propojení do jejich úrovní. Přínos, který taková spolupráce, naslouchání a aplikace mohou přinést jak do sfér astrálních, tak do pozemského světa může být v případě dobrého záměru a rozlišování skutečně citelný.

O poznávání jemnohmotných světů

Lidičky se často ptají, k čemu je dobré poznávání jemnohmotných světů, rozlišování úrovní hustoty (bytí) a jestli je vůbec možné mít zde přímou zkušenost. Zkusím to popsat za sebe krátce a srozumitelně. 

Někteří tvrdí, že stačí poznat jen BOHA samého, jiní zase že stačí vejít do „kontemplace“ buddhistickou (či jinou) praxí – v tom že je obsaženo vše. Svým způsobem je to pravda, ale být v Jediném neznamená, že škrtneme rozmanitost bytí. Bytosti a jejich duše se vyvíjejí postupně a málokdo dosáhne osvícení či trvalého „sjednocení s Jediným“ mávnutím čarovného proutku.

Osobně mám zkušenost, že pokud se rozhodneme z úrovně srdeční čakry (nebo oblasti třetího oka – nebo čakry korunní) na úrovni rozhledu duše „cestovat“, otevírá se nám při spirálovitém pohybu vzhůru (nebo „přímou projekcí duše na dané místo“) výhled na rozmanitost nižších a vyšších jemnohmotných, či zcela nehmotných světů. Někdy bývá zmiňován obrat „astrální cestování“, ten je zde ale nepřesný – míříme často dál, než jen do astrální oblasti. V takovém „cestování“ bývá nalézána záliba, ale mnohem důležitější je zde ZÁMĚR: Proč se vydáváme na cestu? Komu tím chceme prospět?  

První možností je využití „astrálního letu“. Při vzdalování se od zemského prostoru můžeme vnímat barevné světy (v něčem odpovídající barevnému pořadí čaker) – červený svět, žlutý svět, zelený, modrý, fialový svět atd. V každém z nich můžeme nalézt průvodce a prožít (či rozpomenout se) na důležitou zkušenost.

Další, a mnohem důležitejší možností, je „přímá projekce“ duše (exteriorizace – vystoupení duše z těla a zamíření přímo do vybraného cíle). Bývá někdy zdůrazňováno, abychom si hlídali věci, na kterých doslova „ujíždíme“. To platí i zde.  Měli bychom jaksi zůstat nohama na zemi. K tomu je třeba říci, že po celou dobu „exteriorizace“ jsme bděle vědomě přítomni svého fyzického těla a nevcházíme do žádného „transu“. 

Mnohem důležitější než „astrální výlet“ mi přijde tato možnost duchovně poznávat v praktickém a terapeutickém smyslu. V úrovních nejvyšších stupnic astrální oblasti (4D) a následujících (5D a výše) existují DUCHOVNÍ MĚSTA a civilizace na jemnohmotné (plazmatické) úrovni. Bývá jich počítáno kolem desíti, ale bude jich jistě více.

Tato duchovní města (pozn. podobají se spíše krajinným královstvím) jsou propojena energeticky (pránicky) s naší Zemí. Jsou něco jako vyspělá střediska či „centra pomoci a poznání“ pro ty, kteří se dokáží na jejich úroveň vnitřně (duší, vědomím) dostat. Tato „ohniska“ jsou pránicky propojena s úrovní Nejvyššího zdroje (Boha) ve směru nahoru – a směrem dolů pak se silnými pránickými body Zemskými (ohniska, posvátná místa).

Není tomu tak, že by všichni minulí či současní obyvatelé Země měli veškerá svá vtělení jen zde Zemi. Vtělujeme se podle stupně poznání, karmických výzev a dluhů, a dalších faktorů. Během noci se pohybujeme astrálními úrovněmi (projevy bytí) a před tělesným životem i po něm vcházíme do jiné duchovní úrovně (svojí duší). Toho lze dosáhnout na úrovni duše i během tělesného života, ale vyžaduje to jistý trénink.

A nyní praktická otázka: nač do těchto „duchovních měst“ chodit? Nač v nich s jejich obyvateli komunikovat? 

Duchovní města (jmenujme zde alepoň některá: Agam Des, Shambhala, Damcar, Sat Dhan, Akeviz, Kemtaved, Nampak, Mumsaka, Zezirath, Rahakaz) jsou obývána bytostmi, které se dobrovolně rozhodly pomáhat lidstvu a planetě Zemi, ale také umožnit určité poznávání Země bytostem z jiných úrovní vesmíru. K tomu je potřeba určitá příprava – na ni se soustředí například v hlavním duchovním středisku Agama Des. V mnohém toto místo připomíná tibetské kláštery vysoko v horách našeho pozemského světa, v jiných věcech se velmi odlišuje. Jasnost a světelnost projevu těchto obyvatel a celé krajiny se těžko dá jen těžko měřit našimi smyslovými zážitky zde na Zemi.

Hlavním důvodem k návštěvě těchto měst je ale pro mě pomoc terapeutická (léčení) a záměr duchovně poznávací. Řada z těchto měst je vybavena něčím, co bychom mohli nazvat „jemnohmotnou knihovnou“, archívem vzácného poznání jak se vztahem k Zemi, tak i k jiným místům a světům. 

Pokud některý člověk v našem světě má zdravotní, psychické či jiné problémy v úrovni oslabení jemnohmotných obalů (aurických) svého fyzického těla, v úrovni čaker a průchodu prány, anebo třeba znovuoživením dávného či nedávného traumatu, dá se za spolúčasti terapeuta do těchto měst o pomoc obrátit.

Léčebná pomoc je pak spojením konkrétního „světelně-plazmatického léčení“* a rad, co by bylo třeba upravit či změnit v návycích a životních výzvách. Míra toho, jak klient veškeré dění v těchto úrovních (kam se společně propojujeme) vnímá, je dána mírou jeho připravenosti v oblasti uvolnění se od posuzování, vzdálení se vlivu svého ega atd. Velká část lidí to dokáže.  Každopádně po tomto léčení bude klient konkrétně vnímat pozitivní změnu v odeznění či alespoň zmírnění problémů. Spolehlivost těchto světelných metod je zhruba taková, jaké lze dosáhnout duchovním léčením od skutečných mistrů, oplývajících duchovní realizací.

Kdo má důvěru v Nejvyšší zdroj veškerého dobra ve vesmíru, nemusí se zbytečně ničeho obávat. Za čisté propojení ručí jak terapeut, tak i bytosti, jejichž posláním je nám pomáhat a pozvedat naši úroveň zdraví i duchovního poznání.

Nad zmíněným „zemskými“ duchovními městy jsou pak vyšší oblasti duchovního sjednocení, které jsou již částečně či zcela nezávislé na „tělesnosti“ či „formě“, a mohou s těmito složkami volně zacházet dle potřeby. Do těchto oblastí se už nedostává „naše ego a jeho osobnost“, nýbrž naše „pozitivně propojená individualita vědomí (duše)“ – propojená jakožto „stav“ v principu Sjednocení a Celku s druhými. Vládne zde Jednota v rozmanitosti těch, kteří již se necítí nijak a ničím vyděleni – spolupracují v lásce a moudrosti.  

* (pozn. plazmou se zde míní zvláštní, gelu podobná jemná světelná hmota, která je zároveň nosičem informací (zde) pro uzdravení. 

  2 comments for “Teorie a praxe vyšších světů

  1. Antonín Baudyš
    Září 15, 2017 at 7:31 am

    Pavle, výborný materiál. Díky za něj.

    • lenka.sobkova@gmail.com
      Září 25, 2017 at 2:04 pm

      Rádo se děje, Toníku. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *