Duchovní město DAMCAR a jeho atmosféra

damcar

(O duchovním městě Damcar více v našem chystaném titulu: Pavel a Lenka Sobkovi – KNIHA DUCHOVNÍCH MĚST)

Podle knihy Paula Twitchella „Exteriorizace – Světelná stezka“ je jedním z duchovních měst (pomáhajících) pro planetu Zemi i město DAMCAR. Twitchell o něm píše:

„DAMCAR se rozkládá na poušti Gobi, ležící mezi pohořími Mongolska a Číny. Toto podivné město leží zde, na neúrodných větrných náhorních plošinách. Je hlavním sídlem duchovního řádu, známého jako Lámové žlutých klobouků Sedmého světa nebo také Lámové ohnivé mlhy (Fire Mist).Damcar je také jedním z předsunutých míst Neviditelné vlády naší planety. Je to velké a krásné město, representující aktivitu pozemských náboženství. Má množství katedrál a svatých míst, kam můžeme v době, kdy spíme, jít konat bohoslužby a studovat. V mnohých těchto chrámech jsou živoucí obrazy mnoha světců různých světových náboženství a svatých mužů. Lámové, kteří se zde nacházejí, jsou dokonalí mistři, kteří se zavázali k určitým povinnostem, týkajícím se osvěty lidstva prostřednictvím šíření náboženství.“

Po několika pokusech zaměřit se na Damcar dle lokalizace Paula Twitchella (tedy nad pouští Gobi) – v podstatě bez jeho nalezení – jsme začali se ženou Lenkou pátrat „v čem je problém“. Bylo to vlastně poprvé, kdy lokalizace neseděla. Zkoušeli jsme tedy dle charakteristiky města pátrat nad jinými lokalitami. Netrvalo dlouho, a duchovní město odpovídající charakteristikám se objevilo – ale nikoli v dálné Asii, ale spíše v oblasti blízkovýchodní – v podstatě mezi syrským Damaškem a Izraelem.

Jiným zdrojem informací směrem k duchovnímu městu Damcaru v oblasti nad blízkovýchodní Sýrií a Isrealem jsou hledání ve spisech a manifestech původních ROSEKRUCIÁNÚ. V jednom z příspěvků na toto téma původu, v rosekruciánském manifestu FAMA FRATERNITAS (1604), za jehož autora bývá označen Johann Valentin Andreae je mimo jiné pojednává o pouti Christiana Rosenkreuze „za poznáním a zasvěcením“ do Arábie, kde na tajuplném místě později došel zasvěcení do řady duchovědných poznatků. Samotné místo je však opředeno spíše dohady a jeho lokalizace jako pozemského Damašku se zdá být otázkou. (viz přetisk článku zde, níže)

Z našich badatelských průzkumů prostřednictvím metody „přímého vstupu do duchovního města“ vyplynulo pak následující:

Damcar se skutečně nachází nad oblastí syrsko-israelskou, a může být zaměřen nad oblastí syrského Damašku. Jde o místo povýtce mystického charakteru. Podílí se na něm duchovně vyspělé bytosti se zaměřením na religiozní a náboženské ideje v prapůvodní čirosti a čistotě. Vstup do tohoto duchovního města je „střežen“ tak, aby se k němu nepřibližovali bytosti, které by chtěli „svatých míst“ zneužívat. Spolu s Ra-Ha-Ka-Zem (nad Cornwallem), Sat Dhanem (mad Pyrenejemi) a Lemurijským duchovním městem patří do skupiny duchovních měst spojených s GRÁLSKÝM PRINCIPEM POZNÁNÍ.

V samotném Damcaru vládne velmi poklidná, ducha uklidňující a hudbou sfér prosycující atmosféra. Svojí „čistotou a průzračnou přímostí“ jako by bylo místo spojeno s dávnými Essény, prvotními křesťany a Súfi. Damcaru se (dle našeho průvodce po něm) také někdy říká „město zázraků“ nebo „zázračné město“, neboť se zde bleskurychle dějí změny kvalit a schopností nového pochopení díky aspektu přijetí a uvnitřnění (kontemplace).

Damcar je také městem, kde se studuje práce lidského ducha na svém duchovnímu růstu sebe-uvědomování a otázky rozhodování, díky okamžitému pochopení proměny postoje. Jde tedy o principiální okamžité nové pochopení souvislostí a pro-zření. Pokud bychom se pokusili zdejší „atmosféru“ k něčemu přirovnat, jednalo by se o nádech vzdušně-vodního jemného elementu nepozemské jasnosti a čirosti v „jasnost, blaženost a čirost“ vědomí ducha“, průhled hlouběji. Také je velmi silně přítomen aspekt zvuku – nebeské hudby (samozřejmě jiného rozkmitu než v pozemském prostoru). Jako by zde zněla a prolínala se z různých stran „jakási prazvláštní hudba sfér“, kterou těžko přirovnávat. Může v ní být slyšen prvek chorálů i jiných ladění starých kultur.

Také se zde setkáváme s bleskurychlým vedením bytostmi směrem k porozumění a prožití nekonečně sjednocujícího „tady a teď“. Poznatky a zkušenosti zde samozřejmě odpovídají kondici jedince, který sem přistupuje s určitou vlastní úrovní rozpoznávání. Ohledně porovnání Damcaru s „náboženstvími a náboženskými proudy“ na Zemi je dobré si uvědomit, že na Zemi dnes nepřevládá to, aby duchovně náboženské směry měli převahu svých vyznavačů a kněží, kteří se dokáží dostat či udržet svého ducha nad úrovní duality (a z toho plynoucího posuzování a pochybností). To se týká i různých bratrstev a lóží. Hlavním je zde vždy zájem a rozvoj vlastních schopností ducha. Je ale třeba přihlížet i k záměru v pozemských relacích – pokud vedou náboženské směry jedince kladným záměrem k jeho vlastním možnostem lepšího pochopení, pak také mohou být „ve své úrovni“ inspirativní a užitečné. V zemském světě se totiž zatím nelze vyhnout zemským zákonitostem, návykům a omezením (například náhledu peníze = odměna). Od těchto „relativních návyků a zákonitostí propojení“ se není třeba striktně distancovat, spíše je pochopit a vhodně používat. 

K Damcaru a jeho hledání ve vazbě k ROSEKRUCIÁNSTVÍ se vyjádřil i jeden z badatelů v této oblasti ve svém článku, který zde přetiskujeme.

ON THE MEANING OF DAMCAR IN ROSICRUCIAN MYSTICISM

Recommend Article Article Comments Print ArticleShare this article on Google+Share this article on LinkedinShare this article on StumbleUponShare this article on DeliciousShare this article on DiggShare this article on RedditShare this article on Pinterest

Expert Author Morten St. George

In the Rosicrucian manifesto, Fama Fraternitatis, the youthful Christian Rosenkreutz acquires his knowledge of mysticism during a journey to the Holy Land, in a place called „Damcar,“ described as a city in Arabia. While today the word „Arabia“ tends to refer to the Arabian Peninsula, the Fama is probably using it merely to refer to lands inhabited by Arabs. Across four centuries, scholars have tried to identify the city of Damcar, but without success.

The likely reason for using Damcar, rather than the real name of the mystical city, is that the real name would openly identify one of the founders of the Rosicrucian brotherhood, surely something they wanted to keep a secret. In 1652, the first English translator of the Fama, Thomas Vaughan (who is quoted below), was totally confused by the meaning of Damcar, but seeing an apparent reference to Damascus and thinking Damcar may be the same place, opted to translate everything with the nonsensical „Damasco.“ Original German words are in brackets:

„Brother C.R… went to Damasco [Damascum], minding from thence to go to Jerusalem; but by reason of the feebleness of his body he remained still there, and by his skill in Physick he obtained much favour with the Turks: In the mean time he became by chance acquainted with the Wise men of Damasco [Damcar] in Arabia, and beheld what great Wonders they wrought, and how Nature was discovered unto them.“

Here we learn that Damcar was a city of wise men who were mystically active. Since Brother C. R. became familiar with them in Damascus, Syria, we have to assume that the city of Damcar is relatively close to the city of Damascus.

The Fama continues: „hereby was that high and noble Spirit of Brother C.R. [C.R.C] so stirred up, that Jerusalem was not so much now in his mind as Damasco [Damcar]; also he could not bridle his desires any longer, but made a bargain with the Arabians, that they should carry him for a certain sum of money to Damasco [Damcar]; he was but of the age of sixteen years when he came thither, yet of a strong Dutch [teutschen] constitution.“

First of all, we observe that Brother C. R. and Brother C. R. C. cannot be the same person because Brother C. R. is afflicted with „the feebleness of his body“ but Brother C. R. C. is only 16 years old and of strong constitution. Thus, while Brother C. R. is stuck in Damascus, Brother C. R. C. has to be in Jerusalem. Since Brother C. R. C. pays Arabs to carry him to Damcar, we have to assume that Damcar is relatively close to Jerusalem.

The city of Damcar is therefore close to Damascus and it is also close to Jerusalem. Where is it located? Obviously, the city of Damcar has to be located in northern Israel.

We must now concentrate on the word „Dutch“ toward the end of the last quote. Since „Damcar“ is an enigma, could it be an anagram of a Dutch word? Let’s try DRAKEN, rearranged as Denkar, pronounced Damcar. Dragons. Yes, dragons. But a better translation of „teutschen“ might be „German“ rather than „Dutch.“ The German word for dragon is „Drachen,“ which is close enough because the Germanic „c“, „ch“ and „k“ have similar sounds, and all the same arguments apply.

For the Christian mentality of the early 17th century, the words „dragon“ and „Arabia“ would quickly conjure up only one thing: Saint George. Everyone knew that Saint George killed the dragon, by some legends near the Bay of Beirut, and by other legends in the Holy Land or in Libya, but nonetheless all Arabic places.

Next, we must take note of the noble „Spirit“ of Brother C. R. C., which reminds us of the two „Sancti Spiritus“ and the „Spiritum Sanctum“ from elsewhere in the Fama. Thus, the Fama probably wants us to view only the „Saint“ as a clue (and disregard the „George“ except to work in English as this was the patron saint of England!). „Saint“ is a word that has five letters and begins with the letter „S.“

To sum up: Damcar is a mystical city renowned for its wise men. It is located in northern Israel, and the real name of this city has five letters and begins with the letter „S.“

Safed, a city of northern Isreal, was the originating city of modern mysticism, known as Kabbalah. In the 15th and 16th centuries, wise men came from many places -from as far away as Spain- to congregate there. There can be no doubt that the indicated city is Safed because the Fama refers to the Kabbalah (Cabala) or cabalists in four different places.

Isaac Luria, famed founder of the Lurianic Kabbalah, was 36 years old (16 plus 20 or the „XX“ part of „CXX“ in the Fama) when he arrived in Safed in 1570 after getting a cold reception in Jerusalem („Jerusalem was not so much now in his mind“). In sharp contrast, in Safed he was welcomed with open arms („there the Wise men received him not as a stranger (as he himself witnesseth) but as one whom they had long expected“).

The story of Isaac Luria continues in Nova Atlantis, Rosicrucian „fragments“ attributed to Sir Francis Bacon, where we encounter the mysterious „sacerdote Aegyptio.“ These are Spanish words inexplicably inserted into an all-Latin text. The distinction can be significant: whereas the Latin „sacerdos“ generally refers to a priest, the Spanish „sacerdote“ can refer to a person who performs the rites of any religion. Later, the Nova Atlantis proclaims „Erat autem Iudaeus.“ Isaac Luria was in fact an Egyptian rabbi.

The Nova Atlantis goes on to say that he was sometimes called the Milky Way („Vocabat eum etiam quandoque viam lacteam“). Luria was widely known as ha-Ari, the Lion, where Leo is a constellation of the Milky Way. And he was sometimes called the Elijah of the Messiah („quandoque Eliam Messiae“); Luria was noted for his frequent conversations with Elijah the prophet. And there were many other names that signaled his greatness („aliis compluribus nominibus magnum eum insigniebat“): Ha’ARI Hakadosh, ARIZal, Rabbi Isaac ben Solomon Luria Ashkenazi. Above all, these words are quickly followed by a direct reference to the Kabbalah („per secretam quandam cabalam“).

In conclusion, there is ample reason to suspect that Rosicrucian mysticism is a historical derivative of the Lurianic Kabbalah. Indeed, there seem to be many parallels in the teachings and beliefs of both.

Morten St. George is the principal architect of the Andean Sky God website, a site that prides itself on providing imaginative solutions to a wide diversity of historical mysteries ranging from the Nazca Lines to the Voynich manuscript.

Article Source: http://EzineArticles.com/expert/Morten_St._George/698890