Rudolf Steiner – O opětovném příchodu Krista v těle éterném

Viděli jsme vždycky, že bylo lidem možno, při starém jasnozření viděti do duchového světa. Východní spisy obsahují také ve svých tradicích něco, jako právě podání o starém duchovém kraji do něhož lidé kdysi mohli hleděti, z něhož mohli sáti vše, co mohlo z nadsmyslna prouditi do fyzického světa. Plny žalu jsou mnohé popisy tohoto kraje, jehož mohli lidé kdysi dosáhnouti, a který jako by se byl vzdálil. Tento kraj byl lidem skutečně jednou dosažitelný, a bude lidem opět dosažitelný nyní, kdy je skončena Kali Juga, temný věk. Zasvěcení však vedlo vždycky do něho a těm, kteří dosáhli zasvěcení, bylo vždy možno říditi kroky do tohoto tajemného kraje, který se vzdálil za Kali Jugy, o němž se mluví jako o kraji, který jakoby byl zmizel z dosahu lidských zkušeností. Dojemné jsou spisy, které mluví o tomto starém kraji. Jest to týž kraj, do něhož se zasvěcenci vždy znovu a znovu vracejí, aby si odtud brali nové proudy a popudy pro vše, co má býti lidstvu dáno od století k století. Vždy znovu a znovu vracejí se ti, kteří jsou v takových vztazích k duchovému světu, do tohoto tajemného kraje, který se nazývá Šamballa. Jest to prazdroj k němuž dosahoval jasnovidný pohled, který se uzavřel v Kali Juze, o němž se mluví jako o starém kraji z báje, který však se znovu navrátí v dosah lidí. Šamballa tu bude zase, až pomine Kali Juga. Lidstvo se zase dostane pomocí normálních lidských schopností do kraje Šambally, z něhož musí zasvěcenci bráti sílu a moudrost pro svoje poslání. Šamballa jest, Šamballa byla a Šamballa tu bude zase pro lidstvo. A k prvnímu, co lidé uzří, až se Šamballa opět ukáže, bude náležeti Kristus ve své éterické podobě. Není jiného vůdce pro lidstvo do kraje, prohlášeného orientálními spisy za zmizelý než Kristus. Kristus dovede lidi do Šambally.

To jest to, co si musíme napsati do duší, co může pro lidstvo nastati, jestliže správně porozumí včera zmíněnému znamení.(1) Jestliže lidstvo porozumí, že nesmí nyní klesnouti hlouběji do hmoty, že se musí obrátiti, že se musí počíti spirituální život, pak se ukáže, nejprve pro málo lidí, pak – ve 2500 letech – vždy pro více a více lidí světlem proniknutý a světlem prozářený, nekonečnou životností bující, naše srdce moudrostí naplňující kraj Šamballa. To jest to, co musíme těm, kteří mají uši, aby slyšeli, a mají oči, aby viděli, líčiti jako událost, která jest největším převratem ve vývoji lidstva na počátku abrahamské doby po založení křesťanství. Bude to ta událost, jejíž pomocí porozumějí lidé hlouběji Kristovu impulsu. Neboť to bude to zvláštní, že moudrost tím nic neztratí. Čím více vědění si lidé dobudou, tím větším se jim bude Kristus jeviti, tím mocnějším se jim bude jeviti. Teprve až budou lidé moci vnořiti svůj zrak do Šambally, pak teprve budou moci opět uznati mnohé z toho, co je sice obsaženo v evangeliích, k čemu však lidé budou potřebovati jakési události u Damašku, aby mohli poznati, co je dáno v evangeliích. Tak vznikne v té době, když budou lidé nejméně věřiti písemným památkám nové vyznání Krista Ježíše naším vrůstáním do oblasti, kde se s ním především setkáme: vrůstáním do tajemného kraje Šambally 

(ukázka je ze stejnojmenné knihy)